to jsem já..

to jsem já..

Ráda poznávám svět..užívám si poutě po cestách i necestách...protože právě ta cesta je cíl..
Dendy Hořínková
uprava more_.jpg
V těchto řádcích se dočtete o zajímavostech, kterých jsem si všimla při své návštěvě Galapág v srpnu 2010. Přeji krásné a snad i zajímavé počtení :-)

Za-peklité ostrovy

Když se dnes řekne Galapágy, každý z nás si představí ráj na zemi. No, ale ono to tak růžový zase nebude...v dobách dávno minulých si tyhle ostrovy rozhodně nikdo neidealizoval. Ostrovy ztělesňovaly holé neobyvatelné vulkány uprostřed nehostinného oceánu a říkalo se jim „Zakleté ostrovy". Někteří  dokonce tvrdili, že ostrovy ani neexistují, že je to jen přízrak, který se občas vynoří z mlhy. Tyto báchorky vznikly na základě toho, že se souostroví velmi často schovávalo v mlze a druhá verze je, že ty povídačky šířili opilí námořníci...tak si vyberte tu verzi, která se vám víc líbí :-). 
Pvním člověkem, který se prokazatelně odvážil a přirazil k břehům Galapágských ostrovů byl v roce 1535 panamský biskup Fray Tomas de Berlanga. A nenechte se mýlit, taky z toho nebyl nadšený, jeho objevení zakletých ostrovů bylo ryze náhodné, na ostrovy narazil, když se ztratil na moři při své plavbě z Panamy do Peru. Trvalo dost dlouho, než se tu někdo vůbec pokusil usadit a žít. Ostrovy se staly díky své izolaci skvělým útočištěm pro piráty, kteří přepadali španělské lodě vezoucí zlato a stříbro z Jižní Ameriky do Španělska. O důvod víc se ostrovům vyhýbat, že? No, ale ti odvážnější námořníci se tu přecijen občas zastavili na pravidelných mořeplavbách. 
První, kdo se zde víceméně usadil, byli britští verlibáři. Ale kdo byl nejpopulárnějším návštěvníkem všech dob? Charles Darwin! Strávil tu asi 5 týdnů pozorováním zdejších zvířat a postavil na tom svou kariéru. Jeho slavná evoluční teorie se cituje dodnes. První opravdová osada vznikla až v roce 1869 na ostrově San Christóbal, kde se nachází i dnešní hlavní správní středisko a sídlo místní vlády. Lidé se tu živili různým způsobem, někteří rybolovem, chovem dobytka, někteří těžili sůl, guano, korály a jiní zase síru. Ostrovy ale stále nepatřili nikomu, nikdo je totiž moc nechtěl, nebylo moc o co stát. Jen neúrodné sopečné ostrovy a spoustu zvířat. Až v únoru roku 1832 Galapágy anektoval Ekvádor a drží si ho dodnes. 
Jak vlastně Galapágy získaly své jméno? Ostrovy tak pojmenoval Abraham Ortelier podle španělského výrazu „galápago", nebo-li sedlo. Všude kolem totiž pobíhaly obrovské suchozemské želvy sloní, no a jejich krunýř připomínal tvarem sedlo. Želv tu bylo požehnaně, dokud si z nich námořníci a verlibáři neudělali výtečné živé konzervy na dlouhé plavby. Tyto želvy totiž v podpalubí lodi vydržely i velmi dlouho bez vody a jídla a pro námořníky tak byly skvělým zdrojem masa. Bohužel se odhaduje, že takhle odvezli a snědli kolem 200 000 želv. Takže není divu, že se jim podařilo želvy skoro vyhubit. 

Rezervace pro lidi nebo pro zvířata?

Souostroví Galapág čítá celkem 13 ostrovů, 6 ostrůvků a přes 40 ostrůvečků. Najdete je asi 1000km západně od pevninského Ekvádoru. Vznikly už hrozně dávno, říká se, že asi před 5 miliony let vulkanickou činností a pomalu, ale jistě, se pohybují několik centimetrů ročně směrem od pevniny. Nějaká ta sopka se tu občas ještě probudí k životu, hlavně na ostrovech Isabela a Fernardina. 
Na souostroví je život podroben přísným pravidlům, člověk fakt váhá, jestli je to rezervace pro lidi, nebo pro zvířata. Zatímco zvířata tu vesele a volně pobíhají, lidé se mohou pohybovat jen ve značně omezeném a přesně vyznačeném prostoru. Celou oblast vyhlásili roku 1934 za národní park a 1978 pak byla zapsána i na seznam UNESCO. To odstartovalo skvělou éru eko-turizmu, který se tu rozmáhá rychlostí blesku. Počet obyvatel je tu také naštěstí dost malý (asi kolem 31 000), což je fajn, protože člověk ostrovům v minulosti nic dobrého nepřinesl. Krom vyhubení želv sem lidé zavlekly krysy a jinou havěť, která sem nepatří a životu na ostrovech jen škodí. Obydlených je  pouze pět ostrovů (Santa Cruz, San Cristóbal, Floreana, Isabela a Baltra), ostatní ostrovy jsou uzavřenými rezervacemi a lidé sem nemohou vkročit vůbec, nebo mohou vstoupit pouze v doprovodu průvodců. 
Spící lachtan

Spící lachtan

lachtani se rádi večer povalují po lavičkách v přístavu

WANTED!

Darwinova výzkumná stanice je velkou turistickou atrakcí, je tu k vidění vše, co se týká největších suchozemských želv na světě. Je tu i reprodukční centrum, kde můžete pozorovat úplně malilinké roztomilounké želvičky. Setkání s Osamělým Georgem je taková dojemná srdcovka. George je totiž zatím jediný známý zástupce svého druhu. Je mu kolem 80 let a intenzivně se pro něj hledá partnerka. Vědci z výzkunmé stanice rozjely velkou pátrací akci a dokonce vypsali i odměnu za nevěstu pro chudáda osamělého Jiříka. Tyhle želvy se mohou dožít dokonce až 200 let, takže naděje umírá poslední. 

Bohužel musím doplnit smutnou zprávu, Lonesome George už tu s námi není a s ním odešel i jeidnečný druh nádherných suchozemských želv. 

Soudek od vínka

Pošta

Pošta

Nějaký důvtipný námořík tu založil moc pěknou poštovní tradici. Na ostrově Floreana je do dnešního dne dřevěný sud, asi ho tu odhodili, kdyz ho dopili. Nicméně ten sud začal sloužit jako poštovní schránka. Všichni, kteří se na ostrovech jen zastavili a pokračovali dále v plavbě, do sudu vhazovali poštu určenou na pevninu. Kdokoliv se zastavil na ostrovech a měl namířeno na pevninu, poštu vybral a osobně ji doručil. Tahle tradice se tu pořád ještě drží, předpokládám, že hlavně díky turistům. Lidé z různých koutů světa, takže i já, sem dávají své pohledy, které smaozřejmě píšou sami sobě. No a když je zrovna ve schránce pošta ze stejného státu nebo oblasti, doručí poštu nejlépe osobně na danou adresu. A musím říci, že to dříve nebo později přijde. Když jsem tam byla já, tak tam byl jen pohled na Slovensko a to jeste nekam uplne do kšá na východě, takže jsem ho tam nechala nějakému rodákovi. Můj pohled ale dorazil ještě přes Německo. Paní, která totiž Galapágy navštívila , byla původem z Čech a jezdí občas za rodinou. Tak se rozhodla, že pohled doveze do Prahy a sestra ho pak někdy doručí do Hradce Králové. Tak se i stalo. Jednoho dne, někdo zazvonil na dveře a vida, pohled z Galapág doručen osobně. No, příjemné posezené při kávě a zajímavé vyprávění o toulkách mého pohledu bylo fajn. Takže, pokud se tam někdo chystáte, rozhodně to zkuste!

Galapágský drak

Na první pohled děsivý vzhled draka s ostnatým hřebenem na hřbetu, černé pařáty s drápy a ocas dlouhý stejně jako tělo samo. Sám Charles Darwin pojmenoval tuto prapodivnou zvířenu jako skřítky temnot a popsal je jako černá, hloupá, ošklivě vypadající stvoření. Takový je leguán mořský, přezdívaný Galapágský drak. Princezny mu ale moc nejedou a tak se raději živí řasami, které okusuje z kamenů v moři. Je to jediný leguán na světě, který vydrží pod vodou a hledá potravu v moři. Tihle fešáci se na různých ostrovech dorůstají různé velikosti. Nejmenší mají asi půl metru a ti šťastnější, kteří mají více potravy, se vytáhnou až do velikosti jenoho a půl metru.

Pokud se chcete pilblížit a prohlédnout si jeho dračí velebnost, tak doporučuji obežřetnost, zvláště s cennou optikou. leguán má totiž opravdu zvláštní způsob, jak vetřelci naznačit, že narušuje jeho teritorium. Jakmile se přiblížíte, přistane vám na nose slaná voda. Leguáni totiž při polykání mořských řas odfiltrují slanou vodu do dutin za nozdrami a tu pak nozdrami prskají na nezvané hosty. takže vyfotit draka není žádná sranda, za každou fotkou leštit objektiv, znovu a znovu :-)

Galapágský drak

Galapágský drak

Tihle krasavsi se hrozě rádi slunní


CESTA JE CÍL
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one